Pro ty, kteří chtějí vědět, jaká opravdu jsem, jak vnímám svět a lidi kolem sebe...

středa 28. dubna 2010

já už nechci....

"Už nechci poznávat nikoho dalšího, zkoumat,co má rád...". Tak nějak takhle začínala konverzace s jedním mým velmi blízkých přítelem.

Jako malá holka jsem si představovala, že potkám krásného kluka, vášnivě se zamiluju a po dovršení osmnáctého roku života začnout bít svatební zvony :-) A ono ejhle...
Těch potencionálních ženichů bylo X a stále nic :-) Ale o tom jsem psát nechtěla.
Kladu si 2 otázky. 1)Existuje něco jako "ten pravý/ta pravá"? 2)A čím to je, že naše "vztahy" končí dřív než vůbec začaly?

Je to blbé, ale mám pocit, že teorie mi jde líp než praxe...
Takže k věci... ad1: O tom, že k sobě dva lidé nějakým způsobem pasují více či méně není pochyb. Společné zájmy, koníčky, vzájemně se doplňující vlastnosti, určité charisma, to všechno jsou věci, které nás k sobě "poutají". Zamilovaný člověk je pevně přesvědčen o tom, že ten dotyčný je tím "pravým" už navždy... Jenže jak utíká čas, všechno zevšední. Pak může nastat situace, že jim vstoupí do života někdo třetí a vyvstanout otázky typu: "Co když je teprve tohle partner na celý život? Je to to pravé??". Ale proč to? Není to jen tím, že můžeme objevovat zase něco nového, vzrušujícího? Mám takový pocit, že mít toho svého partnera za "pravého" musí člověk chtít. Vždycky může přijít někdo, kdo se nám v danou chvíli může zdát lepší, krásnější, chytřejší a kdo se pro nás stává přitažlivějším...Ale to je přece zase jenom otázka času...
Je to jen moje naivní a teoretická představa...Vím, že život si píše svoji melodii ....

ad2: V čem je podle mě zásadní chyba...Trendem poslední doby a hlavně nás mladých je touha mít věci hned a pokud možno, co nejsnadněji. Vždyť my se už v podstatě ani vzájemně nepoznáváme, my spolu začínáme rovnou chodit! A ono netrvá tak dlouho, když jeden nebo druhý příjde s nějakou "námitkou"... Možná by bylo fajn, kdybychom se naučili toho druhého nejprve vnímat než se zamilovat do "neznámého"...

Docela by mě zajímalo, jestli a jak tohle vnímáte vy... Když budete chtít, klidně sem připiště komenty a nebo mi je posílejte na mail, skype, fb :-)
Tak áve, vy, děti moje :-)

3 komentáře:

  1. ad2 - jo! Je to tak a poučila jsem se a už nechci další vztah bez dostatečného vzájemného poznání. Ale problém je, že se moc snadno a rychle zamiluju (nebo si alespoň myslím, že jsem zamilovaná) a nemůžu tomu odolat.. Tak co třeba otázka jak tomu odolat? :-) - a nejlepší by byla i odpověď, která ale asi neexistuje..
    Markéta J. from FaceBook

    OdpovědětVymazat
  2. Mám asi podobný problém! Navíc jsem umíněná a chci všechno teď a hned...Odolat, obecně, není jednoduché. Je to o sebezapření, sebeovládání a taky o tom, uvědomit si, jestli ti to stojí za další zklamání...

    OdpovědětVymazat
  3. chybkama se člověk učí ;)
    Štarhovic

    OdpovědětVymazat