Jak jsem slibovala, každý týden věnuju jeden ze svých příspěvků někomu, kdo si to zaslouží...
Jsme v nepojmenovatelném příbuzenském vztahu. Dadínka je dcerou mojí sestřenice. Na základní škole (mohlo nám být možná 11) jsem jí tu nutila, aby mi říkala teto! :)) Na střední škole nás pro změnu profesor hematologie obeznámil s tím, že pro tento druh vztahu používá se označení "stříně". Ať tak či tak, ona, stejně jako já, je produktem pravé a nehasnoucí lásky svých rodičů (Vladimíry a Daniela Gildeinových) a na svět přišla dne 19.4.1990. Přestože jsme spolu ležely v porodnici, neměly jsme se v období našeho útlého mládí rády. Nebo spíš Dádí neměla ráda mě :) Zlom přišel na konci 9.ročníku ZŠ. Byla jsem obdařena velice zvláštní kombinací vlastností-nerozhodná a impulzivní. A to se samozřejmě projevilo i při výběru střední školy. Ale co se nestalo... Jednoho dne přišla Mrs.D s tím, že si dá přihlášku na SZŠ HK, obor laboratorní asistent a ať si to tam dám taky. Zasypala mě plno zajímavými informacemi, znělo to vskutku přesvědčivě. A mám i pocit, že mi tenkrát bylo úplně jedno, co budu studovat. A tím se odstartovala naše společná éra života. 4 roky bok po boku :-)) Naše přátelství se utužilo a myslím, že jsme tvořily fajn dvojku. Bylo utrpením, když jedna z nás onemocněla. Posílaly jsme si prosebné smsky, ať už se ta druhá vrátí do školy, protože jinak je tam hrozná nuda. Vystupovaly jsme jako seriózní a snaživé studentky ( časem nám to přestaly baštit :-))) ). Častokrát jsme se rozhodly nezůčastnit vyučování. A tak jsme "volný" čas využívaly k návštěvě "vzdělávacích" center, jako byl například Carrefour, Tesco, Vodafone, cukrárny, pekárny apod. Jediné, co jsme doposud nepochopily je, čím to, že nám vyučující absenci (na některých hodinách téměř pravidelnou) bez problémů omluvili.
Když byl průšvih, kryly jsme jedna druhou. "Naďo, omluvenku!". "Za kdy, paní profesorko?"
"V pondělí jste nebyla na hodině veřejného zdravotnictví".
"Nebyla?"
"Ne, nebyla!": odpověděla mi.
"Dádí? Já jsem nebyla v pondělí na veřejku?", otázala jsem se nahlas.
"Ne, nebyla." řekla Dádinka. "Myslím, že jsi byla u zubaře,ne?"
"A jó, já jsem byla vlastně u zubaře, paní profesorko!" a snažila jsem se potlačit smích.
Prostě i největší blb by pochopil, že je to lež jako věž. Ale u mého jména bylo v kolonce "důvod nepřítomnosti" napsáno: návštěva lékaře!
No vyváděly jsme hrozné věci. Když se nám hodiny mikrobiologie zdály dlouhé, jely jsme dostihy na kolečkových židlích (v ten požehnaný týden jsem ve škole roztrala troje rifle). V podstatě v naší dívčí třídě platilo heslo "zakázané ovoce chutná nejlépe". I když to teď musí vypadat všelijak, byly jsme poměrně vzorné studentky, s prospěchem jsme problém neměly a dokonce nás označili za jednu z nejlepších a nejchytřejších tříd posledních let.
Pomalu končilo období středoškolského studia a my se musely, chtíc nechtíc, rozloučit s naší skvělou partou. Něco zlé je pro něco dobré, a tak se rozjela naše herecká kariéra. Nabídky se jen hrnuly :-))))
Ale abych se vrátila k původnímu tématu. Bez té mojí holky by byla na světě prostě nuda. Vždycky když mi bylo smutno, tak mi psala a snažila se mě rozveselit, pořádala pro mě dámské jízdy. Je svědomitá. Svojí práci dělá pořádně. Má hodně nápadů, plno elánu. Umí lidi motivovat. Je zásadová. Má super vkus. Její svatební šaty budou krásné :-) Donutila mě ve druháku nakreslit si tabulku, podle které jsem měla hodnotit mužská pozadí :-))) Protože jestli mě na chlapech něco nezajímá, tak je to právě tato část. Vždycky říkala: " Všimla sis jakej měl zadek?". Odpověděla jsem:"Ne!". "Tak to si děláš srandu,ne? :-)))"
Nebyla snad cesta ze školy domů, kdy by bylo ticho a my nebavily půlku vlaku. Naším největším společným úspěchem bylo, když jsme rozbrečely spolucestujícího. Ono to není ani o humoru, ale o tom, že máme úžasnou schopnost se ztrapňovat! Společných zážitků máme opravdu mnoho. Zrovna dneska se chystám strávit večer s ní a její pidi sestřičkou Majdou. Máme byt jen pro sebe a tak toho musíme využít a třeba vznikne nějaká další historka, o které vás budu moci, někdy v budoucnosti, informovat :-) Tak áve, vy!
