Bylo asi 12.30 a já čekala v autě na naše. V tu chvíli mi zazvonil mobil, volal mi bratranec. Chvíli jsme popovídali. Netrvalo ani deset minut a telefon mi zvonil znovu. Tentokrát neznáme číslo. Vzala jsem to a slušně (jak jinak) jsem se představila. Volala mi jedna nejmenovaná paní s prosbou, jestli bych jim nemohla pomoci v zubní ordinaci, protože si jejich sestřička zlomila ruku. "Mám zdrávku, ale nejsem sestřička a ani zubní laborantka", zareagovala jsem. "To vůbec nevadí! Pokud dnes nebo zítra přijdete, ukáži vám ,co a jak a všechno potřebné vás naučím." Tak proč ne?! "Víte, co je nejhorší? Že bychom to potřebovali už od pondělí." "To není problém!" Takže přátelé, od nového týdne budu nějaký čas vstávat v 5.30! Což je pro mě opravdu nepředstavitelné, protože jsem poslední půlrok nevstávala dřív než v 11 :-) (teda až na nár světlých vyjímek). Ale můžu vám říct, že se příšerně těším! Doufám, že nic nepokonim. Když jsme se na všem domluvily a ukončily hovor, došlo mi, že 1.4. mám dělat přijímačky. "Tak to je průšvih", pomyslela jsem si. Odpoledne jsem koukala na stránky SCIA a úplnou "náhodou" změnili jeden z posledních termínů zkoušek a to na neděli, takže se i tenhle problém "záhadně" vyřešil. Hned jsem měla hezčí sobotu a i když jsem k tomu přišla jako slepá k houslím, mám z toho radost a jsem vděčná.
Žádné komentáře:
Okomentovat